Kontroverzní události roku 1968

Rok 1968 v ČSSR nebyl demokratický ani se nemohlo mluvit o svobodě, ale také se nedá používat výrazů jako agrese, okupace nebo invaze. Proč – vysvětlím.

Když se mám bavit o roce 1968, chtěl bych použít některé zajímavé citáty našeho jednoho předního politika – schválně jestli uhodnete koho?

Řekl: ,,Mnoho našich spoluobčanů považuje za viníka ruský národ, což je historicky nespravedlivé a pro naše současné vztahy škodlivé. Naši státnost zásadně pošlapal expanzivní komunismus.“

Dále poukázal na postoj západu, který nás v dané situaci nechal stejně jako v roce 1938 na holičkách: cituji ,,Reakce západního světa na to, co se u nás stalo, byla sice verbálně rozhořčená, ale ve skutečnosti zněla téměř brežněvovsky: „Eto vaše dělo. Na pojaltském velmocenském rozdělení světa se nebude nic měnit.“

A dále připomněl: ,,O čtyřicet let později a po balkánských tragédiích devadesátých let není bez zajímavosti připomenout, že jediná země, která na sovětskou invazi do Československa odpověděla mobilizací svých ozbrojených sil, byla Jugoslávie.“

(kterou jsme z vděčnosti nechali ,,humanitárně bombardovat“ - takže si co do roku 1968 nemáme co vyčítat – jsme spoluzodpovědní za rozpad fungující Jugoslávie. Já bych ještě připomněl Arménii, která na protest proti dějům v ČSSR vystoupila z Varšavské smlouvy. )

Dále tento politik řekl: ,,a je proto na místě ptát se, co z nich (z událostí v 68 roce) zůstává aktuální, co z nejednoznačného a velmi nepřehledného závěru šedesátých let minulého století ovlivňuje naši současnost a co bude ovlivňovat naši budoucnost.“

A nakonec ještě jeden jeho citát z jeho proslovu ,,Je a bude naším velkým úkolem srpnové trauma překonávat.“. Kdo že byl tím českým politikem co toto vše řekl – bylo to v roce 2008 a byl to prezident Václav Klaus ve svém projevu k 40 výročí tohoto datu.

Chtěl bych zde zdůraznit, že za tento ,,kontroverzní,, čin se Ruská Federace Československu omluvila.

Mnozí z Vás, kteří pamatují 68 rok mi potvrdili, že toto trauma je překonané a že období, které prožívali za socialismu bylo lepší než to co žijeme dnes. Ale co se tu objevuje. Něco nového. Genetická nemoc zvané ,,Trauma 68“. Mladí občané, často narození po roce 1989 tvrdí, že mají trauma z roku 1968… ??? A to je ten důvod, proč se pouštím do tohoto tématu. Tato situace se nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Jediným řešením je pravdivá informovanost.

Jednoznačně nelze popřít – a ani opozice to nedělá – že děje, ke kterým došlo v roce 1968 oddálili rok 1989 o dvacet let. To je prostě fakt. Pro někoho to bylo oddálení této úžasné dokonalé doby o dvacet let. Ale pro mnohé – i pro mě – to znamenalo prodloužení krásného svobodného období socialismu o dvacet let. Toto je ale subjektivní věc a ať si každý z nás zhodnotí – jak on to cítí.

Řekněme si – co máme k roku 1968 za fakta. Všichni mluví pouze o srpnu 68, někteří i o tom co bylo poté. Málo kdo řekne co těmto událostem předcházelo. Já mám mnoho svých podkladů, a rád bych poděkoval paní Janě Šťastné za její skvěle zpracované podklady.

Významnou roli v revoluci roku 1917 sehrálo zahraničí, jejichž hlavním cílem bylo udělat z Ruska surovinový přídavek Západu. Tento záměr byl zmařen ve chvíli, kdy se k moci dostal Stalin, který zásadním způsobem změnil směřování Sovětského svazu, když zemi vymanil z područí nadnárodních zájmů a učinil z ní subjekt globální politiky.

Winston Churchill řekl - cituji: "Stalin převzal negramotnou zemi s pluhem a odevzdal jadernou velmoc."

Pro mě byl a zůstává Stalin ,,panem“ politikem, který dokázal nemožné.

Trockisté nenávidí Stalina zejména za to, že se projevil jako konceptuálně gramotný politik a vůdce, který dokázal marxistickou ideologii převzít a využít ji ve prospěch společnosti a pro potřeby budování suverénního státu a přinutil tak v realitě trockisty a marxisty pracovat na zájmy Sovětského svazu a jeho obyvatel.

Po smrti Stalina je naprosto zřejmé, že se k moci dostali lidé, kteří obnovili politiku zahraničních organizátorů revoluce na přeorientování SSSR na surovinový přídavek Západu. Tento transformační proces trval do roku 1991. Vůdci SSSR po smrti Stalina nemohli veřejně prohlásit, že mění kurz Ruska na surovinový přídavek Západu a obnovení davově - "elitárních" vztahů ve společnosti. Proto dokonce silný manévr perestrojky byl spuštěn lživým sloganem "Více socializmu".

Po smrti Stalina Chruščov obvinil Stalina - a fakticky celé socialistické zřízení - z organizace masových represí. To zbavovalo sovětskou moc legitimity. Rivalům SSSR tak byla dána zbraň k rozbití SSSR a celého socialistického tábora.

Prezidenti Československa — Zápotocký a Novotný - šli v šlépějích Chruščova. Oni v podstatě rozvraceli zem. Novotný byl kopií Chruščova a svými nepromyšlenými reformami, které byly Chruščovem odsouhlasené, způsobil národnímu hospodářství vážné škody, což také přispělo k snížení životní úrovně lidí. Československo v té době patřilo k nejvíce prosperujícím zemím socialistického tábora.

Během 3. pětiletky (1961-65) došlo k zpomalení růstu. HDP prakticky nerostl, investice do ekonomiky se zmenšily, poprvé za socialismu zpomalily růst reálná mzda i osobní spotřeba obyvatel.

Neúspěchy v československé ekonomice v těch letech byly především "nemocemi růstu". Rychlé tempo rozvoje během minulého období si žádalo korekci a přerozdělení investic. Na zemědělství mělo vliv špatné počasí. Podíl duševně pracujících dosáhl až 41%. Vzrůst pracovníků nepracujících přímo ve výrobě způsobil pokles výroby. Vláda za účelem zlepšení demografické situace nařizuje rozsáhlou výstavbu bytů, které byly bezplatně poskytovány mladým rodinám. To vše se stalo břemenem pro československou ekonomiku.

KSČ ale nedovolila, aby se se snižujícím národním důchodem snižovala životní úroveň. A tak se ještě před Pražským jarem rozhodne o provedení reformy. V čele reformátorů stanul Ota Šik, ředitel Ekonomického ústavu ČSAV. Svůj ekonomický koncept charakterizoval jako třetí cestu ekonomické demokracie. Cestu, která byla alternativní kapitalismu a socialismu. Zavedení tržního hospodářství, otevření československé ekonomiky zahraniční konkurenci, samostatnost podniků na úkor snížení kontroly ze strany státu. Přičemž reformátoři garantovali lidem 92% mezd na úkor rozpočtu pro případ ztrátovosti jejich podniku. Vzniká situace, že příjmy zůstávají podnikům, ale o úbytky se stará stát.

Podniky nemají zájem zvyšovat kvalitu produktů, ani plnit plán výroby. Ale o zvýšení cen své produkce ano. Když měly možnost zvyšovat ceny a mzdy, začaly omezovat výrobu. Roste cena výroby, rostou příjmy podniku a s tím i mzdy, ale produktivita práce klesá nebo neroste.

Utratit peníze není za co. Už v r. 1967, v prvním roce reformy, měli lidé tolik peněz, že vznikla hrozba deficitu v obchodě s chlebem a masem. Československé vedení se rozhodlo požádat o pomoc Moskvu s dodávkami zrna a masa. Moskva pomohla. Nakonec reformy udeřily i na výplaty. A tak Československo vstoupilo do r. 1968 s ekonomikou, která nejprve prožila problémy s růstem a později s reformami, které se snažily řešit problémy růstu úskoky.

Reformátoři svalovali vinu na československou ekonomiku, která ještě nedospěla do reforem. To vše vedlo k tomu, že lidé ztráceli důvěru v socialismus a vzrůstaly antiruské nálady ve společnosti.

5. ledna 1968 Plenární zasedání ÚV KSČ zvolilo namísto Novotného do funkce Prvního tajemníka ÚV KSČ Dubčeka, přičemž neodvolalo Novotného z postu prezidenta republiky.

Po celé zemi vznikaly různé «kluby» («Klub 231», «Klub angažovaných nestraníků») a další organizace. Klub 231 sjednotil až 100 tisíc lidí, mezi kterými byli i bývalí kriminální zločinci. Generální tajemník klubu Jaroslav Brodský na jednom ze zasedání řekl «Dobrý komunista je jen mrtvý komunista, a pokud ještě žije, je třeba mu utrhnout nohy». Členové klubu vytvořili komanda smrti - operativní skupiny 4-5 lidí, které vlastnily seznamy komunistů, které měly během převratu zlikvidovat. Skupina pracovníků.

Pražské vojenské politické akademie navrhla vystoupení ČSSR z Varšavské smlouvy a vyzvala ostatní socialistické země zlikvidovat Varšavskou smlouvu.

14. července pozvali českoslovenští opozičníci amerického politika Brzezinského do Prahy, aby přednesl svoji strategii «liberalizace». Brzezinski vyzval k likvidaci KSČ, k likvidaci milicí a státní bezpečnosti. Západní hranice ČSSR byly otevřené, začaly se likvidovat pohraniční zábrany a opevnění. (proto se mohly objevit při cvičení americké tanky NATO na Československém území). Na stránkách Mladé fronty se objevily takové"názory čtenářů - cituji: "o účasti v socialistickém táboře před 23 lety rozhodovali staříci a dnešní mládež s nimi nesouhlasí."

Co mi to jenom připomíná.

Lidem byla vštěpována myšlenka, že ze strany SRN nehrozí žádna hrozba, že by se mohlo uvažovat o návratu sudetských Němců do země, přičemž noviny «General Anzeiger» (SRN) napsaly: «Sudetští Němci budou očekávat od Československa, osvobozeného od komunizmu, návrat k Mnichovské dohodě, podle které Sudetská oblast v r.1938 připadla Německu». Redaktor českých odborových novin «Práce» Jiříček řekl německé televizi: «V naší zemi žije kolem 150 tisíc Němců. Můžeme doufat, že ostatních 100 – 200 tisíc by se mohlo do vlasti vrátit o něco později».

Takže přátelé – Německo chtělo druhý Mnichov v 68 roce... Opravdu si ještě myslíte, že reakce socialistického bloku nebyla nutná a správná?

S cílem vytvoření v ČSSR situace, která by napomohla vystoupení Československa z Varšavské Smlouvy, Rada NATO vypracovala program «Zefir». V červenci začala pracovat speciální Centrála pro pozorovaní a řízení, kterou američtí důstojníci nazvali «Štáb úderné skupiny».

(takže si uvědomme pod jakou hrozbou byla Varšavská smlouva. Na toto musela reagovat.)

Vedení SSSR a ostatních zemí Varšavské smlouvy sledovalo události v ČSSR. Uskutečnilo se setkání nejvyššího vedení zemí Varšavské smlouvy v Praze, Drážďanech, Varšavě, Čiernej nad Tisou. V posledních červencových dnech na setkání v Čiernej nad Tisou bylo Dubčekovi řečeno, že v případě odmítnutí vykonání doporučených opatření vstoupí do ČSSR vojska socialistických zemí.

Dubček nejenže nic nepodnikl, ale ani nedoručil tuto výstrahu členům ÚV KSČ a vládě. V noci na 21. srpna 1968 vstoupily vojska SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska na území Československa.

Můžeme hovořit o okupaci??? Skutečně by bylo možné při okupaci, aby lidé obestoupili tanky, házeli na ně všechno možné, pokoušeli se je zapálit???

V té době Američani vedli válku ve Vietnamu, pálili napalmem tisíce vietnamských vesnic a měst. Přesto na rozhlasových a televizních kanálech začali do celého světa vysílat zprávy, že SSSR je agresor.

A TOTO JE TO, CO MI VADÍ NEJVÍCE. Obhajoba grázlů a kritika těch, kteří prakticky stáli v pozici ,,nutné obrany“.

Po smrti Stalina ( 1953 ) se k moci dostávají trockisté v čele s Chrusčovem, kteří začali pracovat proti zájmům SSSR. V r. 1955 odešla armáda SSSR z Rakouska, aby byly uvolněny ruce euroasijskému křídlu při řízení světa. V r. 1956 zorganizovaly americké elity a atlantické křídlo GP puč v Maďarsku s cílem dostat pod kontrolu celé Rakousko-uherské impérium. To se nepovedlo. Podobná situace nastala v r. 1968, kdy státní elitě USA bylo dovoleno – dokonce uloženo provést revoluci ve Francii s cílem odstranit de Gaulla a při tom se USA pokusily dostat i Prahu. To však nezapadalo do plánu euroasijského křídla GP.

Rok 1968 byl zároveň test, jak sovětské elity chápou konceptuální moc a nadnárodní řízení. Kdyby sovětské vedení chápalo, tak by zasáhlo už dříve a nenechalo by to dojít do té situace, kdy muselo zasáhnout vojensky." Pokud z něčeho skutečně viním SSSR tak je to toto.

Takže … rok 1968 byla ochrana před západní intervencí a zabránila obrovskému množstvím mrtvých, kteří by přišly s vojsky NATO. Mám svědectví vojáků, kteří v srpnu 68 seděli v tancích na hranicích Československa a slyšely tanky NATO za hranicemi a vypráví jak se jim ulevilo, když se dozvěděli že mají za zády podporu Varšavské smlouvy (a hlavně RA). Mám svědectví lidí, kteří dokladují jak se při okupaci chovali ,,východoněmečtí nadlidé“. Jak tito stříleli ostrými po všem co kde bylo. Lidé na severu a západě Čech byli schovaní a zalezlí ve sklepích a jak se vše uklidnilo s příchodem sovětů.

Mám svědectví lidí, kteří tvrdí, že za mnohými mrtvými mohou média, která podávala takové zfanatizované zpravodajství, že mnozí se nechali strhnout a vrhaly se před tanky.

Můžeme se o roku 1968 bavit různě. Ale nelze odsuzovat současné Rusko (a ani tehdejší Sovětský svaz) za rok 1968. Rusové jsou naši přátelé !!! A já jejich odsuzování za rok 1968 nepřijímám. Přitom ale ctím památku mrtvých v tomto období, kteří byli ochotni za svoji pravdu a svoji vlast položit život! Tyto dvě věci se nevylučují !!!